 |
| Immanuel Kant |
Přední mužové (představitelé státu) jsou smrtelní, stát je však věčný "Co tím chtěl (autor) říci?" Smysl: zájem státu je přednější, vyšší než zájem a životy lidí, byť vládnoucích. Podle Tacita (Letopisy 3,6) vyjádřil tuto myšlenku císař Tiberius v provolání k římskému lidu, který byl rozrušen náhlou smrtí Germanika (Augustův nevlastní syn) a pobouřen tím, jak malé pocty mu byly posmrtně prokázány.
Výklad Kantova díla K věčnému míru
1.) Nechť žádné rozhodnutí o míru není platné, obsahuje-li výhradu, která může znamenat budoucí válku.
Kant argumentuje tím, že by nešlo o skutečný mír, nýbrž o pouhé přerušení války, nepřátelství.
2.) Stát nesmí získat žádný jiný samostatný stát (ať už malý nebo velký) děděním, výměnou, koupí nebo darem.”
Stát není, na rozdíl od půdy, na které leží, majetkem, ale je to společenství lidí, které nikdo jiný, kromě samotného státu, nemůže ovládat, ani mu rozkazovat.
3.) Stálé armády se mají postupně úplně zrušit.
Podle Kanta jsou stálé armády zdrojem všech válek. Ohrožují jiné státy svou připraveností k válce. Ostatní státy jsou pak nuceny se předhánět v počtu ozbrojenců, který se zdá být nekonečným.
Kant také kritizuje degradaci člověka na pouhý nástroj určený k zabíjení (a případně k zabití), což se neslučuje s lidskými právy v nás samotných.
4.) Ve spojení s vnějšími věcmi státu nebude uzavřen žádný státní dluh.
Úvěrový systém, pokud je využíván mocnostmi jako nástroj agrese proti ostatním, ukazuje sílu peněz v té nejhorší podobě. Tato možnost lehce vést válku, spojená u vládců s náklonností k ní, je velikou překážkou věčnému míru. Zahraniční dluhy by měly být tím spíše zakázány, protože nakonec nevyhnutelný státní bankrot musí nutně dalším státům způsobit škody, což by pro ně bylo veřejnou újmou.
5. Žádný stát nebude násilím zasahovat do zřízení a vlády jiného státu.
Takovýto zásah by byl zřejmým zločinem a učinil by autonomie všech ostatních států nejistými.
6.) Žádný stát by neměl ve válce s jiným státem povolit takové projevy nepřátelství, které znemožní vzájemnou důvěru v budoucím míru. Takovými projevy jsou: osnování úkladných vražd, travičství, porušování dohod, podněcování pro velezradu.
To jsou podle Kanta nečestné válečné úskoky. Ve válce musí zůstat ještě určitá důvěra v nepřítelovo smýšlení, protože jinak by nebylo možné uzavřít mír a nepřátelství by vyústilo ve vyhlazovací válku.
Články k věčnému míru mezi státy
Druhou část Kantova díla tvoří tři články. První pojednává o typu zřízení, které je jediné možné pro ustavení věčného míru. Druhý článek vysvětluje pojetí mezinárodního práva, založeného na federalismu svobodných států. Poslední, třetí, článek se týká mezinárodního občanského práva.
1.) Občanské zřízení každého státu má být republikánské.
Jak Immanuel Kant uvedl ve 2. předběžném článku, stát je společenstvím lidí, které nikdo jiný, kromě samotného státu, nemůže ovládat, ani mu rozkazovat. Podle současné terminologie se tedy jedná o demokratickou vládu, Kant ovšem pro definici demokracie nejspíše vychází z Platónova a Aristotelova záporného náhledu, proto pochopitelně demokracii jako “vládu lůzy” odmítl. Namísto pojmu demokracie tedy používá termín “Republikanismus.”
Republikánské zřízení založil na třech principech. Principu svobody pro všechny členy společnosti; principu závislosti všech na jednotné ústavě; principu rovnosti před zákonem.
Klasifikuje stát ze dvou hledisek. První hledisko je podle počtu lidí zastávajících vládnoucí post – autokracie – jeden, aristokracie – více, demokracie – všichni. Druhé hledisko se zaměřuje na druh vlády – republikánskou nebo despotickou. Republikánskou vládu definuje podle rozdělení výkonné a zákonodárné moci na dvě nezávislé části, zatímco u despocie jsou tyto dvě moci pohromadě.
V republikánském zřízení se o účasti či neúčasti státu ve válce rozhoduje s ohledem na mínění (souhlas či nesouhlas) občanů. Svobodní občané v republikánském zřízení se budou velmi rozmýšlet, zda se budou angažovat v tak nebezpečném konfliktu, jako je válka, uváží-li všechny válečné útrapy které by museli podstoupit.
2) Právo národa se má zakládat na federalismu svobodných států.
Národy lze posuzovat jako jednotlivé lidi, kdy se ve svém přirozeném stavu omezují už tím, že existují vedle sebe, a z nichž každý může a měl by žádat od druhého, aby spolu kvůli bezpečnosti vytvořili zřízení podobné občanskému, kde každému je možno zaručit jeho právo. Následovalo by odstoupení států od bezzákonné svobody a vytvoření jednoho “státu národů”, který by později ve spojení s myšlenkou mírového svazu, zahrnoval všechny národy světa.
Mírovým svazem by byl nazván zvláštní svaz, který by byl vytvořen pro zabezpečení mírového stavu. Mírový svaz by se lišil od mírové smlouvy tím, že by měl trvale odstranit všechny války, zatímco mírová smlouva se snaží ukončit jen jedinou válku.
Tento svaz by se nezaměřoval na získávání moci, ale na udržení a zachování svobody každého státu bez toho, aby se musel podrobit veřejným zákonům a jejich nátlaku.
Počátek tohoto mírového stavu Kant spatřoval ve velkém a osvíceném národu, který vytvoří republiku, jenž bude tíhnout k světovému míru. Tato republika pak vytvoří základ - střed federace pro připojení států stejného (mírového) smýšlení a zajistí tak mírový stav států a možnost dalšího rozšíření díky dalšímu připojování států.
3) Světoobčanské právo bude omezeno podmínkami všeobecné pohostinnosti.
Žádný jedinec nemá větší právo být na určitém místě na světě než jiný člověk. Cizinec má právo, aby druhý vůči němu nebyl nepřátelský kvůli tomu, že vkročil na jeho půdu, za předpokladu, že se chová mírumilovně.
Každý může uplatňovat návštěvní právo, které opravňuje všechny lidi k tomu, aby přišli do společnosti a to na základě práva společného vlastnictví zemského povrchu, na němž se lidé, jakožto na kouli, nemohou donekonečna rozptylovat, ale musí se strpět vzájemně vedle sebe.
Tato myšlenka světoobčanského práva je nutným doplňkem nepsaného zákoníku politického a mezinárodního práva, které se přetváří ve všeobecné lidské právo.
Touto myšlenkou světoobčanského práva Kant podmínil cestu k věčnému míru.
První dodatek k záruce věčného míru
V této části svého spisu označuje samu “velkou umělkyni přírodu” za záruku věčného míru. Její mechanický proces viditelně ukazuje úmyslný plán, jehož výsledkem je svornost mezi lidmi i proti jejich vůli. Příroda si sama přizpůsobila svět a dala tak sama vzniknout základům pro vznik a vývoj věčného míru. Kant toto přizpůsobení rozčlenil na tři části: postarala se, aby lidé mohli žít v místech, která osídlili; pomocí válek je rozehnala všemi směry, aby osídlili i ty nejnehostinější oblasti; díky stejným (válečným) příčinám je donutila vstoupit do více či méně zákonných vztahů.
Mírový stav není pro Kanta přirozeným stavem. Tím je pro něj spíše válka, nejen jako otevřený konflikt, ale i jako pouhá hrozba válečného aktu. I s přihlédnutím k výše uvedenému Kant dospívá k přesvědčení, že věčný mír je nejen možný, ale i trvalý.
Z tohoto filozofického spisu vychází jedna z koncepcí charakterizující řád v mezinárodní politice. Státy jsou původně v přirozeném neprávním stavu, který je stavem válečným, proto je nutné na základě smlouvy vytvořit svaz národů, který bude založen na principu federalismu jednotlivých států, a tím hájit mír a právní stav.
Immanuel Kant se narodil roku 1724 ve městě Konigsberg, ve Východním Prusku. Jeho otec vyráběl postroje, rodina tedy žila jen ze skromných prostředků. Luteránský pastor byl přesvědčen, že v mladém Immanuelovi objevil talent, a zařídil, aby Kantovi bylo dopřáno důkladné a úplné vzdělání na pověstném místním gymnáziu, které by jinak bylo nad skromné prostředky jeho rodičů. Étosem této školy byla upřímná oddanost Lutheranismu.
Kant již brzy ve svém mládí velice trpěl předčasnou ztrátou svého otce i matky. Také trpěl svojí tělesnou vadou, stejně jako tím, že je znatelně malého vzrůstu.
Navzdory těmto překážkám však měl mladý Immanuel Kant široký okruh přátel a obdivovatelů, které získal díky své vrozené slušnosti a silné schopnosti konverzace.
Immanuel Kant – stává se učitelem.
Ve svých šestnácti letech Kant vstoupil na místní univerzitu, kterou o nějakých šest let později úspěšně dokončil. Následně si po několik let vydělával na skromné živobytí jako domácí učitel, až do té doby, kdy se jeho finanční vyhlídky mírně zlepšily, a to díky nezaplacenému univerzitnímu učení, které s sebou přineslo více příležitostí k vyučování soukromému.
Kant začal získávat pověst dobrého učitele, a dokonce mu byla ostatními univerzitami nabízena zaměstnání. Ve svých čtyřiceti letech byl Kant velice potěšený, neboť mu bylo nabídnuto profesorské místo v jeho rodném Konigsbergu. Kantova dřívější práce zahrnovala především oblasti matematiky a dynamiky. Jeho nové jmenování však bylo zaměřené na metafyziku a logiku.
Kant byl velice populární jako názorný lektor, a to natolik, že pro studenty bylo nezbytné být na lekci třeba i o hodinu dříve proto, aby si mohli být jistí, že budou mít volné místo. Takový byl o jeho přednášky zájem !
Immanuel Kant – publikuje svá slavná díla.
Když byl Kant ve své profesorské pozici nějakých 12 let, začala se v tisku objevovat Kantova slavná filozofická publikace. V roce 1781, když už Kantovi bylo téměř 60 let, objevilo se jeho dílo
„Kritika čistého rozumu“.
„Kritika čistého rozumu“, jeho následující dílo z roku 1788 „Kritika praktického rozumu“ a konečně jeho další práce z roku 1790 „Kritika soudnosti“ měly opravdu nesmírný dopad na filozofický a intelektuální život Evropy a světa.
Immanuel Kant – na konci života.
Jako lektor zůstal Kant aktivní až do roku 1796, během jeho posledního roku se jeho jasná a živá mysl stala melancholickou a zastřenou. V únoru roku 1804 Immanuel Kant ve svém rodném městě zemřel. Jeho ostatky byly pohřbené za velkého obřadu a za přítomnosti lidí z mnoha částí Německa.
V roce 1881 byl jeho hrob zrekonstruovaný a jeho ostatky byly v roce 1924 znovu pohřbené v impozantnějším nově postaveném přístavku katedrály.
Po druhé světové válce upadlo Východní Prusko za „železnou oponu“. To pravděpodobně v roce 1950 přispělo k vandalskému a ničivému otevření a vyprázdnění Kantova sarkofágu.
Zdroj a literatura: Lexikon historie Immanuel Kant: Perpetual peace: a philosophical sketch, In Vasquez, J. (ed.): Classics of international relations, New Jersey, Prentice-Hall, 1996 Seminární práce Mezinárodní vztahy a evropská studia – Politologie www.celysvet.cz/kant Doporučená literatura: prof. MUDr Koukolík, DrSc Vzpoura deprivantů články i přednášky
