CT24 uvádí aktuální analýzu. Rychlé šíření manipulací a dezinformací před evropskými volbami. Digitální Pohádky a BU BU BU!

Copak ty hajnej děláš v mým revíru? 
(screenshot z české pohádky)

Rychlé šíření manipulací a dezinformací před evropskými volbami. 

Problém, kterému čelí například Facebook nebo Twitter. Dříve byly za svůj přístup společnosti kritizovány, teď se proti dezinformacím snaží bojovat. Podle kritiků to ale nestačí.

Téma pro nedělní Newsroom ČT24, který se podíval do evropské centrály Facebooku a mluvil s jeho viceprezidentem. Pořad můžete sledovat od 22:02 na ...

Prezident Zeman pomohl čínské stařence, letělo internetem video. Bylo falešné.

Nejvlivnější ruský blogger tvrdě kritizuje Putina i oligarchy. Po letech se rozhodl vystoupit z anonymity

Novinářskou cenu veřejnosti získal Ján Kuciak. Se sérií reportáží o něm uspěli i Reportéři ČT ČT zahájila předvolební vysílání. Nabízí rozhovory s lídry kandidátek

Internet se radikalizuje. Vnitro chce bojovat proti nenávisti v diskuzích i dezinformacím

Dezinformace, Manipulace, Bloggeři, Facebook, Fake news, Etické principy, komentáře úvahy, MŮJ POHLED NA SVĚT, nesvěřujte se, Průmysl lži, Selský rozum a kritické myšlení

Rozkrývala temnou minulost a hájila sexuální menšiny. Kdo byla zabitá irská novinářka?

Lidi jsou lidi a všechno je v jejich rukou. Jak si poradí ze svou svobodou, je jenom na nich. Hlavně nedovolit politikům, aby jim svobodu ukradli.

Jan Werich ve filmu Byl jednou jeden král

Já nevím, snad by se dala dodat ještě tadyhle jedna zajímavá myšlenka: ,Někdy si myslím, že jsme udělali velikou chybu, když jsme nechali o svobodě mluvit jenom básníky a táborové řečníky.

 Básníci nedefinují věci moc přesně a už vůbec nedefinují věci jasně táboroví řečníci. 

O svobodě jsme měli nechat mluvit učitele. Děti se měly učit o svobodě ve škole. Docela vědecky, tak jako se učí číst a psát a počítat. 

A měl to být povinný předmět. Náramně povinný. Každý den měli jsme je učit, že svoboda není jenom taková ta láska páska a vlasť - mast‘, že to není jenom to básnické volání po křídlech, měli jsme je učit, jaký je rozdíl mezi skutečnou svobodou a anarchií. Jak svobodu je třeba vždycky spojit s kázní. Jak každý může dělat, co chce, jen pokud přitom nešlape sousedovi na kuří oko.

 Jenže s lidma je těžko.

Dovedou si věcí vážit plně, jenom když je na chvilku ztratili. To platí o svobodě zrovna tak jako o všem ostatním. Dokud vám někdo nestojí za zády a nepoloží vám revolver mezi lopatky a nediktuje vám, co máte psát a říkat a učit, nevíte opravdu, jaká je to veliká věc, když smíte psát a říkat a učit, čemu sám věříte. A to je ten vzkaz, dodal děda.

Tak mne napadá, že děda vlastně popsal i dnešek, kdy lidi si přestávají vážit své svobody. Utkávají se v žabo-myších válkách, kde hraje roli sobectví a empatii pokládají za nadávku. Pomoc bližnímu za slabost-což je vlastně totéž.

A politici těží ze všeho i ze strachu, dokonce mu podlézají a vyvyšují jej nad morální hodnoty. Profitují z něj jenom pro preference.

Co dodat? Nevím, snad jenom tolik, že nejsou všichni takový. Lidi jsou lidi a všechno je v jejich rukou. Jak si poradí ze svou svobodou, je jenom na nich. Hlavně nedovolit politikům, aby jim svobodu ukradli. "Člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit."

Jo a pokud se netrefí, musí zamířit opět a opět, jde přece o jeho existenci.


Jan Werich

Sociální sítě Angelina Janete Werich

Opilý politik je trapný, ale lhář je horší a tak Dej Bůh štěstí Zemi České

Opilý politik je trapný, ale lhář je horší.

ilustrační obrázek Dej Bůh štěstí opilce nefotografujeme rádi

 Ale nejhorší je takový vrcholný politik, který z přesvědčení pracuje proti zájmům země. Proti její západní a liberální orientaci. Musíme pochopit, proč si 60 procent z našich aktivních voličů (tedy asi 28 procent našich spoluobčanů) vybralo právě tak nedůstojnou postavu, jakou je Miloš Zeman.
A proč si naši starší spoluobčané myslí, že Zeman je inteligentní a má rozhled.

Vysvětlení tkví hlavně ve smutné historii a izolaci země. Musíme pracovat na tom, aby se taková stupidita už naší zemi příště nepřihodila a tahle země se ještě více otevřela světu. Když ještě bude nějaké příště.



Když se totiž o naši svobodu nebudeme starat, tak nebude.

Spojené státy evropské názory geeků v debatě na G+

Podívejme se do Evropy svou starou českou tramvají

Na síti G+ se čile debatuje, posledně mne zaujal diskusní děj kolem SSE (Spojené státy evropské) pana Lukáše:
Názory (vytaženo z diskuze):
Praktické a zajímavé...Martin,
Cituji....Jo kamaráde ... to co tady je za byrokracii : to není snad nikde. Žil jsem 2 roky v UK, a doteď tam podnikám, živnosťák sem si založil online, za 2 minuty, jenom jsem vyplnil pár věci a dal odeslat, sociální a zdravotní mi strhávají z účtu automaticky - 2,5 libry tejdně za oboje. Takže nějákej 80 kč tejdně za sociální a zdravotní. A když jsem přijel a řek, že si chci platit i český pojištění a chci zpátky svojí karčitku, i když mám tu EU z anglie, tak co po mě chtěli za papíry vyplnit a sehnat a doložit, že jsem to tam platil : tak říkám, že nemám jak, že prostě mi to strhávaj a můžu jim dát leda tak výpis z účtu : kde uvidí jen HMRC a stejně budou vědět hovno, co to je ... No konečná ... Tady kvůli jedné věci, lítáš po 5 úřadech , tam všechno řeší HM Revenue & Customs, a nepotřebuješ 10 čísel a běhat po 10 úřadech ... stačí zavolat na jedno číslo a říct jim tvoje NIN a všechno s tebou vyřeší po tel nebo po netu ...
-
Tomáš: Je snadné nadávat na byrokracii z EU (zvlášť, když si to v mnoha ohledech zaslouží). Horší už je nadávat z pozice občanů státu, jehož představitelé neumějí vládnout o nic lépe (ať se to zdá k neuvěření, naši politikové jsou jen a pouze odrazem naší společnosti). Dodnes vzpomínám na dědečka, který mi celé dětství (ještě za socialismu) nadšeně vykládal o tom, proč se Evropa jednou sjednotí a překoná malicherné národní rozdíly ve prospěch přežití. Již před čtvrt stoletím doufal, že se alespoň moje generace dožije toho, jak jednotná Evropa uchová rozpadající se evropské hodnoty vůči populační záplavě z Asie, neustálému tlaku z východu ad. Jen proto, že nám současný model EU nesedí, neměli bychom se tohoto snu tak snadno vzdávat. Rozdrobené a rozhádané nárůdky kdesi uprostřed starého kontinentu nemají šanci sami přežít budoucnost, která se na nás valí.
Buďme sví, ale současně nedávejme šanci lokálním suverénům, kteří za přehnanou rétorikou národních zájmů vidí jedině výhody pro sebe a své (oficiální i neoficiální) skupiny. V uvědomělé pestrosti vidím sílu, v ucamraném chaosu jen hrabání si na svém písečku, o který brzo přijdeme.
EDIT: Mladším ročníkům vřele doporučuji výlet do evropských dějin posledních 60 let. Touto optikou je byrokratická EU rozhodně daleko od toho nejhoršího, co nás snadno mohlo potkat.

.....Aby nedošlo k mýlce – nezastávám se (současné) EU, ale myšlenky na společné evropské hodnoty (které jsou zřejmé hned, jak člověk Evropu opustí, nebo se jen dostane na její hranice). Mám řadu důvodů domnívat se, že ČR má mnohem větší šance v rámci širšího uskupení, než když bude (znovu) ponechána východním medvědům. I kdyby nás konec žárovek, sáhodlouhé zákony a další věci štvaly k utahání.
Co jsem chtěl říci hlavně – když na cokoli kafráme, měli bychom být schopni nabídnout, nebo alespoň nezaslepeně věřit v lepší alternativu. (A je asi nakonec lepší být trochu idealista, než extremista, či třeba ublížený nihilista. Idealisté – tedy ti bez vymytého/vypitého mozku – zpravidla produkují mnohem více užitku než škod.)

Mládí žízní po světě jako zdroji vzdělání a informací

-
Michal: cituji....Vesnička má družstvo které produkuje potraviny a dodává je do města. Pak ale obchodníci ve městě dostanou nabídku dovozce potravin z nějaké tramtárie a ti družstvu řeknou, že jsou drazí a že musí slevit na konkurenční cenu. Tak se moudré hlavy vesnice sejdou a zjisti, že se na jimi požadovanou cenu prostě nedostanou, neboť musí platit místní ceny a ty jsou podstatně vyšší než v té tramtárii.
Ale protože jsou to lidé pracovití a iniciativní, tak si řeknou, že začnou prodávat na trhu ve městě přímo. Prima, jenže k nákladům na produkci ještě přibudou náklady na dopravu a prodej, takže cena je v lepším případě stejná, jako v marketu. Jenže market dočasně sleví své zboží. Protože nižší cena vyhrává, tak opět zjistí, že se jim to nevyplatí. Když si porovnají své ekonomické možnosti oproti řetězci tak je jim jasné, že cenovou válku nevyhrají.
Opět se sejdou moudré hlavy vesnice a dohodnou se, že tedy budou produkovat potraviny jen pro sebe. Odpadnou tím náklady na dopravu a prodej, Jenže pořád potřebují nakoupit zboží denní potřeby, které nejsou s to vyrobit. Díky přerušenému obchodu však nemají zač. Lidé to tedy vyřeší tak, že někteří členové rodiny začnou dojíždět do města za prací. Důsledkem je ovšem to, že chybí pracovní síla v družstvu a to začne upadat. Lidé čím dál tím více zboží a potravin kupují ve městě a také dojíždí do něj čím dál tím více lidí.
Pak pár šejkům kdesi v poušti přeskočí v hlavě a začnou hnát cenu ropy nahoru. Tím se pro vesničany stane doprava drahou a pomalu ale jistě se začínají přesouvat do města, kde do práce mohou dojet i na kole, v rozumném čase. Uplyne dalších pár let a ve vesnici už až na par lidí nikdo není. Po dalších par letech jsou ze staleté vesničky už jen ruiny. Realita globalizovaného světa.

Náročné...pokračování příště ...to be continued!

Radost je čerstvá představa přítomného dobra. Strach je představa hrozícího zla, které se zdá nesnesitelné; žádostivost je představa budoucího dobra, jehož přítomnost by byla užitečná.

Zármutek je tedy čerstvá představa přítomného zla

Co je to zármutek a radost zaznamenal Cicero a také představa budoucího dobra to je -  žádostivost. Podobné pocity vyzpíval ve svých básních Karel Kryl.
Cicero: Přítomné zlo na moudrého nijak nepůsobí, kdežto u hloupých vyvolává zármutek, ti jím jsou postiženi při zlu domnělém a jejich duše je sklíčená a stísněná, protože neposlouchají rozum.
Proto první definice zní: Zármutek je sklíčenost duše odporující rozumu.
Stoikové soudí, že všechna hnutí mysli vznikají na základě úsudku a představy. Zármutek je tedy čerstvá představa přítomného zla, kdy se zdá správné, aby se duše poddala sklíčenosti; radost je čerstvá představa přítomného dobra, kdy se zdá správné oddávat se nadšení; strach je představa hrozícího zla, které se zdá nesnesitelné; žádostivost je představa budoucího dobra, jehož přítomnost by byla užitečná.


Zdroj: Cicero Tuskulské Hovory IV

#Básník zpěvák a genius doby, Karel Kryl, Přátelství, Přítel, Svoboda, Amerika, Domov, Etické principy, komentáře úvahy, nedávejte srdce, Paměť, Reálný svět bytí, Skvělý domov, Úvahy,

Zájem státu je přednější, vyšší než zájem a životy lidí, byť vládnoucích

Immanuel Kant

PRINCIPES MORTALES, RES PUBLICA AETERNA
Přední mužové (představitelé státu) jsou smrtelní, stát je však věčný "Co tím chtěl (autor) říci?" Smysl: zájem státu je přednější, vyšší než zájem a životy lidí, byť vládnoucích. Podle Tacita (Letopisy 3,6) vyjádřil tuto myšlenku císař Tiberius v provolání k římskému lidu, který byl rozrušen náhlou smrtí Germanika (Augustův nevlastní syn) a pobouřen tím, jak malé pocty mu byly posmrtně prokázány.
Výklad Kantova díla K věčnému míru
1.) Nechť žádné rozhodnutí o míru není platné, obsahuje-li výhradu, která může znamenat budoucí válku.
Kant argumentuje tím, že by nešlo o skutečný mír, nýbrž o pouhé přerušení války, nepřátelství.

2.) Stát nesmí získat žádný jiný samostatný stát (ať už malý nebo velký) děděním, výměnou, koupí nebo darem.”
Stát není, na rozdíl od půdy, na které leží, majetkem, ale je to společenství lidí, které nikdo jiný, kromě samotného státu, nemůže ovládat, ani mu rozkazovat.

3.) Stálé armády se mají postupně úplně zrušit.
Podle Kanta jsou stálé armády zdrojem všech válek. Ohrožují jiné státy svou připraveností k válce. Ostatní státy jsou pak nuceny se předhánět v počtu ozbrojenců, který se zdá být nekonečným.
Kant také kritizuje degradaci člověka na pouhý nástroj určený k zabíjení (a případně k zabití), což se neslučuje s lidskými právy v nás samotných.

4.) Ve spojení s vnějšími věcmi státu nebude uzavřen žádný státní dluh.
Úvěrový systém, pokud je využíván mocnostmi jako nástroj agrese proti ostatním, ukazuje sílu peněz v té nejhorší podobě. Tato možnost lehce vést válku, spojená u vládců s náklonností k ní, je velikou překážkou věčnému míru. Zahraniční dluhy by měly být tím spíše zakázány, protože nakonec nevyhnutelný státní bankrot musí nutně dalším státům způsobit škody, což by pro ně bylo veřejnou újmou.

5. Žádný stát nebude násilím zasahovat do zřízení a vlády jiného státu.
Takovýto zásah by byl zřejmým zločinem a učinil by autonomie všech ostatních států nejistými.

6.) Žádný stát by neměl ve válce s jiným státem povolit takové projevy nepřátelství, které znemožní vzájemnou důvěru v budoucím míru. Takovými projevy jsou: osnování úkladných vražd, travičství, porušování dohod, podněcování pro velezradu.
To jsou podle Kanta nečestné válečné úskoky. Ve válce musí zůstat ještě určitá důvěra v nepřítelovo smýšlení, protože jinak by nebylo možné uzavřít mír a nepřátelství by vyústilo ve vyhlazovací válku.

Články k věčnému míru mezi státy

Druhou část Kantova díla tvoří tři články. První pojednává o typu zřízení, které je jediné možné pro ustavení věčného míru. Druhý článek vysvětluje pojetí mezinárodního práva, založeného na federalismu svobodných států. Poslední, třetí, článek se týká mezinárodního občanského práva.

1.) Občanské zřízení každého státu má být republikánské.

Jak Immanuel Kant uvedl ve 2. předběžném článku, stát je společenstvím lidí, které nikdo jiný, kromě samotného státu, nemůže ovládat, ani mu rozkazovat. Podle současné terminologie se tedy jedná o demokratickou vládu, Kant ovšem pro definici demokracie nejspíše vychází z Platónova a Aristotelova záporného náhledu, proto pochopitelně demokracii jako “vládu lůzy” odmítl. Namísto pojmu demokracie tedy používá termín “Republikanismus.”
Republikánské zřízení založil na třech principech. Principu svobody pro všechny členy společnosti; principu závislosti všech na jednotné ústavě; principu rovnosti před zákonem.
Klasifikuje stát ze dvou hledisek. První hledisko je podle počtu lidí zastávajících vládnoucí post – autokracie – jeden, aristokracie – více, demokracie – všichni. Druhé hledisko se zaměřuje na druh vlády – republikánskou nebo despotickou. Republikánskou vládu definuje podle rozdělení výkonné a zákonodárné moci na dvě nezávislé části, zatímco u despocie jsou tyto dvě moci pohromadě.
V republikánském zřízení se o účasti či neúčasti státu ve válce rozhoduje s ohledem na mínění (souhlas či nesouhlas) občanů. Svobodní občané v republikánském zřízení se budou velmi rozmýšlet, zda se budou angažovat v tak nebezpečném konfliktu, jako je válka, uváží-li všechny válečné útrapy které by museli podstoupit.

2) Právo národa se má zakládat na federalismu svobodných států.
Národy lze posuzovat jako jednotlivé lidi, kdy se ve svém přirozeném stavu omezují už tím, že existují vedle sebe, a z nichž každý může a měl by žádat od druhého, aby spolu kvůli bezpečnosti vytvořili zřízení podobné občanskému, kde každému je možno zaručit jeho právo. Následovalo by odstoupení států od bezzákonné svobody a vytvoření jednoho “státu národů”, který by později ve spojení s myšlenkou mírového svazu, zahrnoval všechny národy světa.
Mírovým svazem by byl nazván zvláštní svaz, který by byl vytvořen pro zabezpečení mírového stavu. Mírový svaz by se lišil od mírové smlouvy tím, že by měl trvale odstranit všechny války, zatímco mírová smlouva se snaží ukončit jen jedinou válku.
Tento svaz by se nezaměřoval na získávání moci, ale na udržení a zachování svobody každého státu bez toho, aby se musel podrobit veřejným zákonům a jejich nátlaku.

Počátek tohoto mírového stavu Kant spatřoval ve velkém a osvíceném národu, který vytvoří republiku, jenž bude tíhnout k světovému míru. Tato republika pak vytvoří základ - střed federace pro připojení států stejného (mírového) smýšlení a zajistí tak mírový stav států a možnost dalšího rozšíření díky dalšímu připojování států.

3) Světoobčanské právo bude omezeno podmínkami všeobecné pohostinnosti.

Žádný jedinec nemá větší právo být na určitém místě na světě než jiný člověk. Cizinec má právo, aby druhý vůči němu nebyl nepřátelský kvůli tomu, že vkročil na jeho půdu, za předpokladu, že se chová mírumilovně.
Každý může uplatňovat návštěvní právo, které opravňuje všechny lidi k tomu, aby přišli do společnosti a to na základě práva společného vlastnictví zemského povrchu, na němž se lidé, jakožto na kouli, nemohou donekonečna rozptylovat, ale musí se strpět vzájemně vedle sebe.
Tato myšlenka světoobčanského práva je nutným doplňkem nepsaného zákoníku politického a mezinárodního práva, které se přetváří ve všeobecné lidské právo.
Touto myšlenkou světoobčanského práva Kant podmínil cestu k věčnému míru.

První dodatek k záruce věčného míru

V této části svého spisu označuje samu “velkou umělkyni přírodu” za záruku věčného míru. Její mechanický proces viditelně ukazuje úmyslný plán, jehož výsledkem je svornost mezi lidmi i proti jejich vůli. Příroda si sama přizpůsobila svět a dala tak sama vzniknout základům pro vznik a vývoj věčného míru. Kant toto přizpůsobení rozčlenil na tři části: postarala se, aby lidé mohli žít v místech, která osídlili; pomocí válek je rozehnala všemi směry, aby osídlili i ty nejnehostinější oblasti; díky stejným (válečným) příčinám je donutila vstoupit do více či méně zákonných vztahů.
Mírový stav není pro Kanta přirozeným stavem. Tím je pro něj spíše válka, nejen jako otevřený konflikt, ale i jako pouhá hrozba válečného aktu. I s přihlédnutím k výše uvedenému Kant dospívá k přesvědčení, že věčný mír je nejen možný, ale i trvalý.
Z tohoto filozofického spisu vychází jedna z koncepcí charakterizující řád v mezinárodní politice. Státy jsou původně v přirozeném neprávním stavu, který je stavem válečným, proto je nutné na základě smlouvy vytvořit svaz národů, který bude založen na principu federalismu jednotlivých států, a tím hájit mír a právní stav.

Immanuel Kant se narodil roku 1724 ve městě Konigsberg, ve Východním Prusku. Jeho otec vyráběl postroje, rodina tedy žila jen ze skromných prostředků. Luteránský pastor byl přesvědčen, že v mladém Immanuelovi objevil talent, a zařídil, aby Kantovi bylo dopřáno důkladné a úplné vzdělání na pověstném místním gymnáziu, které by jinak bylo nad skromné prostředky jeho rodičů. Étosem této školy byla upřímná oddanost Lutheranismu.

Kant již brzy ve svém mládí velice trpěl předčasnou ztrátou svého otce i matky. Také trpěl svojí tělesnou vadou, stejně jako tím, že je znatelně malého vzrůstu.
Navzdory těmto překážkám však měl mladý Immanuel Kant široký okruh přátel a obdivovatelů, které získal díky své vrozené slušnosti a silné schopnosti konverzace.

Immanuel Kant – stává se učitelem.
Ve svých šestnácti letech Kant vstoupil na místní univerzitu, kterou o nějakých šest let později úspěšně dokončil. Následně si po několik let vydělával na skromné živobytí jako domácí učitel, až do té doby, kdy se jeho finanční vyhlídky mírně zlepšily, a to díky nezaplacenému univerzitnímu učení, které s sebou přineslo více příležitostí k vyučování soukromému.
Kant začal získávat pověst dobrého učitele, a dokonce mu byla ostatními univerzitami nabízena zaměstnání. Ve svých čtyřiceti letech byl Kant velice potěšený, neboť mu bylo nabídnuto profesorské místo v jeho rodném Konigsbergu. Kantova dřívější práce zahrnovala především oblasti matematiky a dynamiky. Jeho nové jmenování však bylo zaměřené na metafyziku a logiku.
Kant byl velice populární jako názorný lektor, a to natolik, že pro studenty bylo nezbytné být na lekci třeba i o hodinu dříve proto, aby si mohli být jistí, že budou mít volné místo. Takový byl o jeho přednášky zájem !

Immanuel Kant – publikuje svá slavná díla.

Když byl Kant ve své profesorské pozici nějakých 12 let, začala se v tisku objevovat Kantova slavná filozofická publikace. V roce 1781, když už Kantovi bylo téměř 60 let, objevilo se jeho dílo

„Kritika čistého rozumu“.

„Kritika čistého rozumu“, jeho následující dílo z roku 1788 „Kritika praktického rozumu“ a konečně jeho další práce z roku 1790 „Kritika soudnosti“ měly opravdu nesmírný dopad na filozofický a intelektuální život Evropy a světa.
Immanuel Kant – na konci života.

Jako lektor zůstal Kant aktivní až do roku 1796, během jeho posledního roku se jeho jasná a živá mysl stala melancholickou a zastřenou. V únoru roku 1804 Immanuel Kant ve svém rodném městě zemřel. Jeho ostatky byly pohřbené za velkého obřadu a za přítomnosti lidí z mnoha částí Německa.
V roce 1881 byl jeho hrob zrekonstruovaný a jeho ostatky byly v roce 1924 znovu pohřbené v impozantnějším nově postaveném přístavku katedrály.
Po druhé světové válce upadlo Východní Prusko za „železnou oponu“. To pravděpodobně v roce 1950 přispělo k vandalskému a ničivému otevření a vyprázdnění Kantova sarkofágu.

Zdroj a literatura: Lexikon historie Immanuel Kant: Perpetual peace: a philosophical sketch, In Vasquez, J. (ed.): Classics of international relations, New Jersey, Prentice-Hall, 1996 Seminární práce Mezinárodní vztahy a evropská studia – Politologie www.celysvet.cz/kant Doporučená literatura: prof. MUDr Koukolík, DrSc Vzpoura deprivantů články i přednášky

Jak mohli jste svůj mocný stát tak rychle zničit, povězte!

Fotografie Barack Obama a Hilary Clinton

CICERO Cato starší o stáří - pokračování předchozího sdělení... 

U Sparťanů jsou nejváženější úředníci nazýváni geronti, což znamená starci, jen starci také tento úřad zastávají. Vůbec budete-li chtít číst nebo slyšet o poměrech u jiných národů, zjistíte, že největší státy byly rozvráceny mladými lidmi, kdežto starci je zachraňovali před pádem a zaváděli v nich znova pořádek.

Jak mohli jste svůj mocný stát tak rychle zničit, povězte!
Kromě jiných důvodů na tuto otázku se uvádí také toto: Vždyť politiku dělá teď jen samý hloupý mladíček.
Nerozvážnost je zřejmě chybou "kvetoucího" mládí, prozíravost předností pokročilého stáří.
Ale slábne paměť.
Souhlasím, jestliže ji necvičíš, nebo jestliže jsi od přírody trochu těžkopádnější. Neslyšel jsem, že by nějaký stařec zapomněl, kde si zakopal poklad. Staří lidé si pamatují vše, co jim leží na srdci: kdy se mají dostavit k soudu, kdo jim co dluží, komu jsou sami dlužni. Duševní síly zůstávají zachovány i v pokročilém věku, jen když zůstane zachován zájem a horlivost, a to nejen u mužů slavných a zastávajících veřejné úřady, ale i v životě soukromém a prožitém v klidu.
Delerium - Silence ft. Sarah McLachlan (Tiesto Mix)


Zdroj: Marcus Tullius Cicero Tuskulské hovory

TOXIQUE Klára Vytisková

Toxique

Česká skupina Toxique 

připravuje pro své fanoušky novou desku. Ta podle informací vzniká u babičky klávesisty Viliama Béreše v Krušných horách.
"Právě díky podpoře babičky, jejímu neutuchajícímu gastro zásobování a pouštění inspirativní dechové hudby vznikají naše nejnovější skladby," uvedla zpěvačka skupiny Klára Vytisková. Na albu budou Toxique pracovat celý leden. Jejich druhé studiové album by se na trhu mělo objevit na podzim.

Na jaře by fanoušci už měli slyšet předzvěst desky v podobě singlu. No a na podzim se chystá kromě desky i podzimní turné s naprosto novou image.
V tvorbě skupiny Toxique mohou posluchači najít prvky retro-popu, progressive-soulu, britpopu, hip-hopu i jazzu. Skupina letos získala čtyři nominace na hudební ceny Anděl, z kterých proměnila jednu ve vítězství a stala se objevem roku. Členům Toxique se také v dubnu podařilo proniknout se singlem Honey do hitparády World Chart Express na televizní stanici MTV.

Toxique hraje ve složení kytarista Patrick Karpentski, klávesista Viliam Béreš, baskytarista Jan Lstibůrek a bubeník Roman Vícha, hlavní hvězdou je extravagantní zpěvačka Klára Vytisková.



 Zdroj: mediafax.cz

Suzi Quatro - Rock Hard - Když zvládneš nějakou cestu, nějaký trénink, není nic snazšího než udělat ještě krok navíc.

Suzi Quatro

Suzi Quatro - to je pecka pro dnešní den. Jak jste se vyspali? Máte své sny? Tvrdý rock Suzi vás probere do života....
Rock Hard

Málokdo si uvědomuje, jak málo někdy stačí k úspěchu. 

Lidé udělají to, co je zapotřebí a nic navíc. Přitom je to tak jednoduché. Když zvládneš nějakou cestu, nějaký trénink, není nic snazšího než udělat ještě krok navíc. Jsi rozjetý a ten krok navíc uděláš de facto setrvačnou silou. Ale ten krok navíc je krokem dopředu před ostatní.

Každý den uděláš krok navíc a za pár týdnů s úžasem zjistíš jak jsi vepředu. Ten krok se totiž nezdá, ale v součtu je to potom velká vzdálenost.

Co pijete? Vodu, pivo, kafíčko, limonádu džus? Víno to je mléko starců...

Kafíčko to je moje pitíčko!

Voda a její čistota

Pitná voda se pravidelně sleduje a je upravována. Balená voda v PET lahvích je vhodnější pro turistiku. Skladování ji znehodnocuje.

Pijete raději pivo, minerálky čaje džusy, nebo sladké barevné limonády. Trh je plný pití v lahvích (zejména plastových) Nebo jste fajnšmekři a 
pijete víno, vínečko vinný střik?

Pak čtěte více http://ninivemail.blogspot.com/2009/10/o-vine.html

Ve dvou testovaných vzorcích vody z kohoutku bylo nalezeno vyšší množství sledovaných látek. Výskyt chloroformu v pitné vodě z ostravského kohoutku sice převyšoval český limit, přesto byl hluboko pod požadavkem evropské směrnice. Pitná voda z Plzně pak obsahovala nadlimitní množství železa, což však není zdravotně nebezpečné. Testována byla voda z vodovodního řadu v pěti velkých českých městech.

Mezi výrobci balených vod a vodárenskými firmami se v posledních měsících přiostřil souboj o zákazníky. Obě konkurenční strany se na internetu i pomocí novinových inzerátů snaží spotřebitele přesvědčit, že právě jejich voda je pro ně nejlepší variantou.

Coca-Cola osvěží chlazená.

V balených vodách jsou i závadné látky.
Podle časopisu Test se v některých vzorcích vod objevily i látky, které by v nich být neměly. "Ve výčtu provedených analýz nechybí ani látky zdravotně závažné, jejichž představiteli jsou dusičnany, dusitany, benzopyren, polycyklické aromatické uhlovodíky, chloroform, arsen, olovo, nikl a další," řekla v úterý k výsledkům testu šéfredaktorka časopisu Test Ida Rozová.

Svaz minerálních vod přitom nedávno právě absenci škodlivých látek označil za jednu z hlavních výhod balené vody proti vodě z kohoutku. Balená voda prý podléhá přísnějším limitům na obsah těchto látek. "Dosud nemáme k dispozici jediný důkaz o tom, že by pití balené vody přinášelo jakýkoli zdravotní benefit, srovnáváme-li samozřejmě vodu hygienicky nezávadnou," oponují stoupenci pití vody z kohoutku.
Balená voda má své využití především v případech, jako je cestování nebo v případě poruchy vodovodního řadu. Kupovat balenou vodu jako náhražku pitné vody z vodovodu je ekonomicky nevýhodné. Pitná voda z kohoutku je na rozdíl od vody balené vždy čerstvá.

Podle statistik mu Češi v posledních letech dávají za pravdu a pijí čím dál méně balené vody a raději si ji načepují doma z vodovodního kohoutku. Ta je přes své každoroční zdražování stále mnohonásobně levnější než balená voda.

Pivo, pivíčko 3x ...popojdi maličko

U balených vod bylo v rámci testu provedeno 64 analýz, u vodovodní vody navíc ještě zkoušky zaměřené na pesticidy.

Zkouškám byly podle Testu podrobeny kromě vody z vodovodního řadu vody kojenecké, přírodní a minerální vhodné pro přípravu kojenecké stravy a také vody pitné. Balené vody pocházely z kamenných obchodů, které prý mají lepší podmínky pro skladování vody než menší obchody či benzinové pumpy.

Doporučené odkazy:

http://bona-f.blogspot.com/2009/10/podzim-doba-zralych-hroznu-pece-o.html

Křivoklátsko a národní park

Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů. Jeho počátky sahají do 12. století. Dnešní podobu mu kolem roku 1500 vtiskli stavitelé Vladislava Jagellonského. Interiér kaple Korunování PannyMarie je jedinečnou ukázkou pozdně gotického umění, pozornost upoutá i Královský a Rytířský sál, knihovna obsahující více než 50 tisíc svazků, obrazárna či monumentální Velká věž s loveckými sbírkami. Z dob, kdy byl Křivoklát obávaným vězením, se dochovala hladomorna i mučírna s unikátními mučícími nástroji.

Křivoklátsko milovali už čeští králové, ve dvacátém století jej proslavil svými knížkami Ota Pavel. Křivoklátsko je pro své přírodní bohatství chráněnou krajinnou oblastí a ministerstvo životního prostředí by na území rádo vyhlásilo pátý národní park v Česku. S tím ale někteří místní občané nesouhlasí. Přímo v Křivoklátě proběhla minulý týden anketa, v níž se většina občanů, kteří hlasovali, vyslovila proti národnímu parku. Podobné ankety proběhly nebo se chystají i v jiných obcích. Lidé se bojí třeba omezení pohybu, přístupu do některých míst nebo stavební uzávěry.

Podle vyjádření tiskového mluvčí : "V současné době jednáme se zástupci obcí, které se nacházejí v regionu Křivoklátska a nacházely by se případně v oblasti budoucího uvažovaného národního parku. Ta jednání zatím probíhají neformálně, nejde zatím o oficiální projednávání, které předpokládá zákon, protože my se chceme na návrhu zákona primárně dohodnout s obcemi ještě dříve, než to oficiální jednání začne."

Lidé se bojí, že je vyhlášení NP omezí, můžete nějak rozptýlit jejich obavy?

"My jsme vydali takový leták, který dostali obyvatelé obcí na Křivoklátsku do svých schránek a v tom letáku se snažíme odpovídat na často kladené otázky, které zaznívají na jednáních zastupitelstev, které vznášejí jak zastupitelé, tak starostové, tak občané, kteří na ty besedy chodí. My se snažíme vysvětlit, že žádná zvláštní omezení oproti stávajícímu stavu by je v národním parku nečekala. Naopak by to byla velká šance např. pro rozvoj turistického ruchu, protože národní park je velmi dobrá značka. Křivoklátsko by se, kdyby bylo vyhlášeno národním parkem, stalo samozřejmě známějším i mezi zahraničními hosty, kteří navštěvují Českou republiku. Pokud lidé na Křivoklátsku nebudou národní park chtít, tak ho nebudou mít, ale bude to jejich škoda."

Proč by se mělo stát Křivoklátsko národním parkem? Čím je výjiměčné?

"Křivoklátsko je unikátní především svými velmi kvalitními lesy. Ve středoevropském kontextu a v kontextu České republiky jsou opravdu velmi dobře zachovalé. Nachází se tam několik lokalit soustavy evropsky významných území Natura 2 000. CHKO Křivoklátsko z hlediska mezinárodních pravidel pro národní parky a další chráněná území jednoznačně na to, aby se stalo národním parkem má."

Patologie strachu a úzkosti obecně QUOD SEQUITUR, FUGIO ...

Strach i úzkost nás zneklidňují

QUOD SEQUITUR, FUGIO, QUOD FUGIT, USQUE SEQUOR (Ovidius, Lásky)
Před tím, co za mnou jde, prchám, co uniká, sleduji stále

Definice strachu se často plete s definicí úzkosti. Toto překrývání významu snižuje výhody používání dvou různých slov k označení příbuzných, ale odlišných fenoménů. Freud (1917) například psal o reálném strachu a nereálném strachu – a ten druhý označoval jako úzkost. Přitom mezi strachem a úzkostí lze jasně rozlišovat, aniž bychom se museli uchylovat ke specializovaným technickým významům, odlišným od těch, které se používají v běžné řeči: strach můžeme chápat jako určitý způsob myšlení, úzkost jako emoci.
Jedna ze slovníkových definic strachu uvádí: „…děsivé rozpoznání něčeho, co může způsobit zranění, potrestat apod.“ (Webster’s New International Dictionary of the English Language, 1949). Jiný slovník definuje strach jako „možnost, že se stane něco obávaného nebo nechtěného“ (Standard College Dictionary, 1963). Je příznačné, že slovo strach (anglicky fear) je odvozeno od starého anglického slova, znamenajícího pohromu, nebezpečí (Oxford English Dictionary, 1933).
Tyto definice zdůrazňují význam strachu jako zhodnocení aktuálního nebo potencionálního nebezpečí. V tomto smyslu představuje strach kognitivní proces – na rozdíl od emocionální reakce. Konkrétní psychický proces zahrnuje všimnutí si, uvědomění si nebo očekávání, že se může stát něco nepříjemného. Úzkost je na druhé straně definována jako „…stav emocionálního napětí…“ (Standard College Dictionary, 1963).    

Tento stav je charakterizován takovými přívlastky jako napjatý, nervózní, vyděšený, „roztřesený uvnitř“. Pojem úzkosti často používají výzkumníci a kliničtí pracovníci k popisu stavů sahajících od mírného napětí na jedné straně až po děsivou hrůzu na straně druhé.
Mezi strachem a úzkostí nejsou ostré hranice. Jsou mezi nimi plynulé přechody. Je - li strach více méně přiměřenou reakcí na určitý škodlivý objekt, pak úzkost - jde - li nám o maximální zdůraznění odlišností, může být relativně stálou vlastností osobnosti. Úzkostný člověk se v tomto případě cítí ohrožen, ale neví čím. Úzkostné osobnosti si zachovávají více méně úzkostné způsoby reagování za jakýchkoli podmínek. Úzkostnost může vzniknout na základě vrozených dispozic i za přispění silnějších psychických traumat - přetěžování nervové soustavy, konfliktní situace, nepříznivé sociální poměry apod. Každý člověk se snaží zorganizovat si "svůj svět" tak, aby se v něm cítil bezpečný. Objeví-li se něco neznámého, co daný řád (pravidla, způsob myšlení, konstelaci životních podmínek) náhle naruší, vyvolá to pocity nejistoty, obavy, ale i úzkost a strach.
Mnozí vynikající duchové lidstva se stali oběťmi obav svých současníků proto, že hájili nezvyklé, nové, revoluční názory ve vědě, v technice i ve společenské praxi. I u dětí se objevují úzkosti a pocity ohrožení jako důsledek změn např. sociálního prostředí.
Lidský život nikdy nebyl a také nikdy nebude říší bezpečí. Nejde jen o ohrožení životů násilím a chorobami, ale i o ohrožení mezilidských vztahů, lidských nadějí a plánů, integrity osobnosti atd. Ostatně bezpečí jako životní hodnota má smysl i proto, že existuje nebezpečí a nejistota.
Náš svět má v závislosti na celkové úrovni našeho poznání určitou kognitivní strukturu. Nejasná a prázdná místa se snažíme zaplnit. Úroveň tohoto zaplnění odpovídá našim zkušenostem a znalostem, úrovni společenského poznání, našim pověrám, předsudkům atd.
Platí, že nějaké vysvětlení, nějaké zaplnění bílého místa je lidem milejší než žádné, poněvadž z "likvidace" (i když jde jen o likvidaci domnělou) nejasnosti a mnohoznačnosti těžíme snížení hladiny úzkostnosti. Zejména tehdy zapadne-li znakové vysvětlení harmonicky do celého rámce našich představ, postojů a zájmů. V návaznosti na výzkum vrozených orientačních reakcí, které se u vyšších živočichů projevují zaměřením receptorů na neznámý nebo nezvyklý podnět dospěli někteří psychologové k názoru, že mírná nejistota (nejistota ve smyslu otázky "co je to" nebo "co se to děje či bude dít"( optimálně mobilizuje zvídavost), tj. orientačně pátrací aktivitu.
V situaci, kde žádná nejistota neexistuje (nic nového žádné překvapení), aktivační úroveň je nízká, ochabuje zájem a pohotovost k akci. Je-li naopak situaci příliš nejistá, nepřehledná, inklinujeme k úniku, cítíme obavy a úzkost.
Strach i silnější úzkost jsou prožívány jako škodlivé, nepřijatelné, trýznivé napětí, často s více či méně výraznými pocity nepříjemné tísně v srdeční krajině nebo kolem žaludku. Strach i úzkost nás zneklidňují, vyvolávají v nás tendenci k reakcím averzivního typu (útěk, úhyb, odvrat), které jsou funkčně neslučitelné s činnostmi jiného, nikoli averzivního typu.
Pohotovost k averzivním reakcím je atributem všech emočně negativních reakcí. Averzí však nemusí být jen útěk či úhyb. Tělesným pohybem vyjádřená averze bývá v dnešních podmínkách života nahrazována různými symbolickými a vnitřními modalitami úhybu.

Negativní emoce mohou aktivovat chování, které není přímo útěkem, nýbrž jen náznakem úhybů.

Věda a svět ... nápady, názory, tvrzení. Otvíráme Pandořinu skříňku?

Digitální chlapeček tančí na kolečkových bruslích ve známém videoklipu

Nová informace spadající do oblasti memetiky
Blackmoreová
(Britská psycholožka Susan Blackmoreová, mj. autorka česky vyšlé knihy Teorie memů, přišla s představou, že po genech a memech se na světě objevil třetí replikátor – informace kopírované v elektronických systémech automaticky, bez pomoci člověka.) tvrdí, že přišel čas začít rozlišovat memy na „lidské“ a „umělé“, pro něž již prostředím není lidský mozek a šíří se často bez ohledu člověka – jde tedy o data v digitální podobě.

Google jsme sice navrhli pro vlastní potřebu, nyní se však již může chovat jako replikátor. Především – jeho výsledky používají nejenom lidé, ale i jiné programy. Do kategorie replikátorů šířících se bez toho, že by je vědomě kopíroval člověk, mohou patřit také některé viry/červy.

Data dnes různě obíhají svět, kopírují a modifikují se i bez lidské účasti. Internet bude stále více sítí strojů (machines-to-machines, M2M). Blackmoreová příchod třetího replikátoru popisuje ne bez obav, hovoří o tom, že otvíráme Pandořinu skřínku.

Replikátory jsou od toho replikátory, že se šíří systémem bez ohledu na cokoliv dalšího. Příchod genů zcela změnil svět, totéž příchod memů – a to ne nutně v náš prospěch, protože se objevila celá řada memů parazitických, které svým nositelům škodí.

 Už to, že máme velký mozek (pokud je opravdu pro uchovávání memů, což ovšem tvrdí de facto jen Blackmoreová), nám může působit komplikace, navíc mezi jednotlivými systémy memů (třeba náboženstvími) probíhají ničivé evoluční závody ve zbrojení...

Každopádně expanze replikátoru může vést k těžko odhadnutelným důsledkům. Dnes se s oblibou flagelantsky obviňujeme z toho, jak ničíme životní prostředí nebo působíme klimatické změny.
Další replikátory to budou dělat s novým elánem bez ohledu na nás, protože nás už nepotřebují, nebo alespoň ne tak jako memy klasické. Podle Blackmoreové jsou vlastně za rostoucí spotřebu třeba elektřiny odpovědná zařízení, data, servery, gadgety – prostě spíše se jedná o výsledek samovolného, na nás nezávislého procesu, který řídí už někdo jiný – digitální memy („řídí“ asi ve stejném smyslu, jako to dělají geny – bez vlastního vědomí; nejedná se zde o umělou inteligenci).

Blackmoreová v této souvislosti zmiňuje Drakeovu rovnici a klasifikaci mimozemských civilizací podle pokroku v technologii „kosmického inženýrství“. Proč jsme ale žádnou takovou civilizaci dosud nenašli? Možná, navrhuje, že s objevem dalších replikátorů zde civilizace podobné třeba té naší vzaly netušený směr vývoje. Možná bychom mohli planety klasifikovat podle toho, kolik na nich existuje replikátorů, tedy z pohledu toho, co označuje jako „univerzální darwinismus“. Země je podle Blackmoreové tedy nyní R3.

Pozn.autora: je to zajímavá úvaha a pohled na současné technologie a není to nic o vaření!

Zdroj: Science World, Teorie memů

#memy #replikátory #google #digitální #data