 |
| Isfahan - Írán práce na koleně (zvětšete si foto) |
a co to pro nás znamená
Předsednictví je v každém případě směs různých věcí, nejtěžší to je udržet v chodu spoustu těch koordinačních orgánů Evropské unie. Evropská unie je dvacet sedm států a má spousty výborů a jakýchsi koordinačních a setkávacích skupin, které se snaží řídit ty věci společně. To znamená nacházet společné stanovisko nebo kompromisy mezi názory jednotlivých zemí, ty výbory se zabývají vším, co si člověk představí, od vnitřní politiky, zemědělství, bezpečnosti, až po třeba zahraniční otázky Evropské unie, a to není vidět, ale pro českou administrativu, zejména pro ministerstvo zahraničí, ale i další ministerstva, to znamená opravdu perný půlrok práce, to je prostě ta macha úřední, to, to moderování, facilitování a řízení těch výborů, které je pro chod Evropské unie nezbytně nutné.
Ta druhá stránka věci je určitá public relation, to znamená možnost České republiky se předvést, ukázat se, přinést nějaká nová témata, ukázat, jak fungujeme, že jsme schopni tu koordinační roli zvládnout, anebo přijít také s různými mírně či více provokativními pohledy nebo názory na Evropu, které by nicméně měly být konstruktivní, protože jestliže jsme součástí Evropské unie a dobrovolně jsme do ní vstoupili, tak nemáme přinášet destruktivní, skeptické nebo spíš, spíš defétistické názory ve smyslu toho, vždyť to stejně nemá smysl, které občas my skeptici ve střední a východní Evropě máme tendenci mít a někteří politici to mají jako osobní vyhraněnou pozici a vyhraněnou kartu, na které se profilují. Ale je to docela důležité, protože to může České republice pomoci v jejím image v Evropě, může to posílit, byť dobře fungující, turistický ruch, anebo to taky může leccos pokazit.
A ta třetí rovina předsednictví je, musíme si uvědomit, že Evropa je samozřejmě složitý celek a nemá své centrální řízení, pevné řízení, ani by ho ve všech věcech mít neměla a že evropská agenda, ta politika vnitřní, ale politika zahraniční, ta mně je bližší, protože mám pocit, že jí trochu rozumím, tak se samozřejmě řídí, tak jako každá mezinárodní politika, i ovlivňováním silnými názory, silnými argumenty, silnými osobnostmi a na tomto poli Česká republika určitě může sehrát zajímavou roli někoho, kdo otáčí pozornost evropské politiky směrem na východ od té tradiční koncentrace směrem na jih, která je prosazovaná zejména třeba Itálií, Španělskem, Francií. Zajímavé je, že vrcholní představitelé Evropské unie za posledních deset let věnovali řádově více pozornosti situaci ve Středomoří a na Blízkém východě a v Severní Africe než třeba situaci na Ukrajině, v Bělorusku, v zakavkazských zemích a tak dále, ovšem pro nás ve střední Evropě to sousedství, to východní sousedství je nejméně stejně důležité, ne-li důležitější než sousedství směrem třeba do Severní Afriky a směrem na Blízký východ, takže Česká republika může do jisté míry přinést nějaká nová témata a nové směry a říci: "Podívejte, my jako Evropa bychom se měli zabývat také tímto." Nezapomínat na tu východní dimenzi takzvanou, na to, že Rusko se emancipuje, no, to že pro Evropu může být bytostně důležité mít v budoucnu jakž takž demokraticky fungující partnery na východ od nás, tím myslím třeba Ukrajinu, zakavkazské republiky, Moldavsko, protože budeme ty partnery potřebovat.
To be continued...
Zdroj: rozhlas.cz/praha-šimonpánek
Předsednictví je v každém případě směs různých věcí, nejtěžší to je udržet v chodu spoustu těch koordinačních orgánů Evropské unie. Evropská unie je dvacet sedm států a má spousty výborů a jakýchsi koordinačních a setkávacích skupin, které se snaží řídit ty věci společně. To znamená nacházet společné stanovisko nebo kompromisy mezi názory jednotlivých zemí, ty výbory se zabývají vším, co si člověk představí, od vnitřní politiky, zemědělství, bezpečnosti, až po třeba zahraniční otázky Evropské unie, a to není vidět, ale pro českou administrativu, zejména pro ministerstvo zahraničí, ale i další ministerstva, to znamená opravdu perný půlrok práce, to je prostě ta macha úřední, to, to moderování, facilitování a řízení těch výborů, které je pro chod Evropské unie nezbytně nutné.
Ta druhá stránka věci je určitá public relation, to znamená možnost České republiky se předvést, ukázat se, přinést nějaká nová témata, ukázat, jak fungujeme, že jsme schopni tu koordinační roli zvládnout, anebo přijít také s různými mírně či více provokativními pohledy nebo názory na Evropu, které by nicméně měly být konstruktivní, protože jestliže jsme součástí Evropské unie a dobrovolně jsme do ní vstoupili, tak nemáme přinášet destruktivní, skeptické nebo spíš, spíš defétistické názory ve smyslu toho, vždyť to stejně nemá smysl, které občas my skeptici ve střední a východní Evropě máme tendenci mít a někteří politici to mají jako osobní vyhraněnou pozici a vyhraněnou kartu, na které se profilují. Ale je to docela důležité, protože to může České republice pomoci v jejím image v Evropě, může to posílit, byť dobře fungující, turistický ruch, anebo to taky může leccos pokazit.
A ta třetí rovina předsednictví je, musíme si uvědomit, že Evropa je samozřejmě složitý celek a nemá své centrální řízení, pevné řízení, ani by ho ve všech věcech mít neměla a že evropská agenda, ta politika vnitřní, ale politika zahraniční, ta mně je bližší, protože mám pocit, že jí trochu rozumím, tak se samozřejmě řídí, tak jako každá mezinárodní politika, i ovlivňováním silnými názory, silnými argumenty, silnými osobnostmi a na tomto poli Česká republika určitě může sehrát zajímavou roli někoho, kdo otáčí pozornost evropské politiky směrem na východ od té tradiční koncentrace směrem na jih, která je prosazovaná zejména třeba Itálií, Španělskem, Francií. Zajímavé je, že vrcholní představitelé Evropské unie za posledních deset let věnovali řádově více pozornosti situaci ve Středomoří a na Blízkém východě a v Severní Africe než třeba situaci na Ukrajině, v Bělorusku, v zakavkazských zemích a tak dále, ovšem pro nás ve střední Evropě to sousedství, to východní sousedství je nejméně stejně důležité, ne-li důležitější než sousedství směrem třeba do Severní Afriky a směrem na Blízký východ, takže Česká republika může do jisté míry přinést nějaká nová témata a nové směry a říci: "Podívejte, my jako Evropa bychom se měli zabývat také tímto." Nezapomínat na tu východní dimenzi takzvanou, na to, že Rusko se emancipuje, no, to že pro Evropu může být bytostně důležité mít v budoucnu jakž takž demokraticky fungující partnery na východ od nás, tím myslím třeba Ukrajinu, zakavkazské republiky, Moldavsko, protože budeme ty partnery potřebovat.
To be continued...
Zdroj: rozhlas.cz/praha-šimonpánek
