 |
| Přátelství drsných ochránců pořádku |
Především však mám pocit, že přátelství může existovat jen mezi dobrými lidmi.
Pojďme na to tedy prostým rozumem. Muže, kteří se chovají a žijí tak, že je uznávána jejich poctivost, bezúhonnost, spravedlivost a ušlechtilost a že v nich není žádná žádostivost, žádná náruživost ani opovážlivost, a kteří se navíc vyznačují velkou důsledností, to jest takové muže, jako byli ti, které jsem právě jmenoval, ty považujeme za hodné označení dobří muži, za jaké také byli pokládáni, protože následují přírodu jako nejlepší vůdkyni dobrého života, pokud to je v lidských silách.
Mě se totiž zdá jasné, že jsme se narodili tak, že je mezi všemi jakési společenství. To je však příliš velké, než aby měl jeden ke druhému opravdu blízko. Proto mají přednost spoluobčané před cizinci, příbuzní před cizími.
Přátelství s nimi navázala totiž sama příroda, ale toto přátelství nemá v sobě dost pevnosti. Tím totiž vyniká přátelství nad příbuzenství, že z příbuzenství může zmizet náklonnost, avšak z přátelství ne. Odstraní -li se totiž náklonnost, odstraní se tím i přátelství, avšak příbuzenství trvá.
Zdroj: M. T. Cicero: Tuskulské hovory
