 |
| ...a bez nich blažený nemůže být. |
Jde to. Přizveme třeba Cicerona.
Pohybujeme se mezi živými lidmi i nehybnými věcmi (kameny), co zjevně nemluví a uškodí jen pádem, který je náhodný.
Člověk zlý, rád rafinovaně poškodí. Potěší ho to. Radost je na jeho straně. Ale jen do času. Známe to přirovnání o krátkých nohou např. u lži.
Víme, že dobrá věc, vždy vítězí i kdyby to trvalo věky. Moudrý Cicero.
Příroda, fauna (zvířátka) i flora (rostlinky) žijí svých životem a člověk je používá pro své potřeby. A zneužívá.
Když se sejdou dvě zla a obě se snaží tě ranit...zvol si to, které může ti způsobit nejmenší škodu.
Lidé stejného vzdělání, založení, osudu a pod. si nejlépe rozumějí.
Srovnej: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Svůj k svému.
Citace: ....dovoluji si tvrdit, společenství ve kterém je vše, co lidé považují za žádoucí, čest, sláva, duševní klid a spokojenost, takže když tyto věci jsou, je život blažený, a bez nich blažený nemůže být.
Protože to je na světě nejlepší a největší, chceme-li toho dosáhnout, musíme se starat o ctnost, bez níž nemůžeme dojít ani k přátelství, ani k jiné žádné věci žádoucí. Kdo věří, že bude mít přátele, i když bude ctnost zanedbávat, pozná svůj omyl teprve tenkrát, až jej nějaká tvrdá rána donutí přátele vyzkoušet.
...nejdřív posoudit a pak se spřátelit, nikoli nejdřív se spřátelit a pak posuzovat.
Marcus Tullius Cicero
